Příběh 8 - Zrcadlení v čase:Pomáhám objevit vaši životní cestu
Příběh 8 - Zrcadlení v čase
Zrcadlení v čase
Dnešní příběh započnu v době, kdy jsem se narodila. Častokrát totiž čteme, jak se s rodiči navzájem zrcadlíme a co si taky můžeme navzájem odevzdat. Je mi ctí, že další příběh budu věnovat tomu, jakým způsobem mi pomáhaly čísla z data narození a co jsem rodičům přišla ukázat já. Zdá se to poměrně jednoduché, ale narodila jsem se jako nevidomá, a už tato skutečnost celou naší rodinou zamávala. Co jsem tedy přišla rodičům říct? Oba moji rodiče se narodili v 40tych létech, proto měli oba základ v stabilitě čtyřky, což jim ve výsledku pomohlo najít svůj směr.
Jenže ono to tak jednoduché vůbec nebylo. Moji rodiče se číselně dost doplňovali, máma dávala datům rodinný aspekt, táta zase intuici. Měl taky dobrou schopnost sebevyjádření, takže vždy věděl říct, co a jak bude, nebo nebude. Stejně na tom byla i máma, měla taky o jednu jedničku víc, takže její aktivita a systém práce byly někdy až na hraně toho, co se dalo zvládnout. Lidi narozeni za války za práci uměli vzít.
Oba měli skvělou možnost komunikace a taky si se mnou rádi povídali. Já jsem datumově inklinovala k povídání, hudbě a zpěvu. Od obou jsem si tak mohla nabrat plnými doušky. Máma milovala zpěv a knihy, táta si zase moc rád povídal. Měl taky rovinu myšlení, takže když ho něco napadlo, byl jakoby odtržen od reality, než svou práci nedokončil. Se mnou měl i stejnou životní cestu 4/22, takže jsme si neobyčejně rozuměli. Měli jsme stejný pohled na život, stejný smysl pro pořádek a řád, stejná nastavení přístupu k věcem. Tím, že měl celou sekvenci čísel od jedna do čtyři, mi pomáhal se ve věcech zorientovat a nabídnout ta nejvhodnější řešení. Taky měl sekvence tušení a předpovědí, často viděl věci v snech a řídil se nimi. Rád a ochotně se se mnou o tyto zážitky ze snů dělil. Máma měla zase v číslech rodinný a harmonizující přístup, jen byla obrovská škoda, že se tento vliv pak více projevil v závislostech, ale tak to občas chodí. Někdy nám čísla ukáží i tu druhou, odvrácenou stranu věcí. A však její empatická linie ji vracela do rodiny, tam, kde měla všechny svoje děti, které milovala. Dokázala ji rozbrečet spousta maličkostí. Milovala děti, zvířata i rostliny a nesnesla žádnou nespravedlnost.
Jako životní číslo měla sedmičku, proto milovala rostliny, byliny, možnost léčit alternativně a svépomocí. Jen nerada jezdila k lékařům a taky věděla, jaká bylina jí, na co pomůže. Naplno se tak projevila právě léčitelská složka tohoto čísla. Co jsem jim dávala já, byla právě rovnováha, která mi náležela v osmičce. Často jsem byla smiřitelem, urovnávatelem konfliktů, jakýmsi prostředníkem k tomu, aby oni dva lépe uměli fungovat. Po straně komunikace a svých představ jsem jim uměla naslouchat i si s nimi povídat. Ani jeden neměli v datu narození pětku, sedmičku a osmičku, což jim přinášelo starosti, kdy se měli ihned rozhodnout, anebo něco vyřešit.
Táta využíval svou intuici, co se mu i dařilo celý život. Máma měla rovinu citlivosti prázdnou, co jí působilo nemalé starosti, protože tak, jak dokázala být vnímavá a citlivá, dokázala i vybuchnout jako sopka a chrlit lávu kolem. To se pak podepisovalo na hádkách a nedorozuměních, které jejich vztah provázely. Já jsem pak fungovala jako katalyzátor, který věc většinou urovnal. Ukazovala jsem jim, jak jinak se dá žít, že slepota není konec světa. Ode mě se naučili, že život může fungovat i jinak. Od nich jsem se naopak naučila lásce k přírodě, zvířatům, rostlinám, hudbě a knihám. Celý život těžce pracovali. Strávila jsem tak spoustu času venku, na zahradě, u krav, slepic, zajíčků, holubů, psů či koček. Oba mi každý rok ukazovali zahradu, co kde narostlo, co kde kvete. Učila jsem je, že hmatem můžu vnímat věci intenzivně a stejně se z nich těšit. Dojímalo je, když mě viděli někde zpívat, jezdit na kole, či stát na pódiu u promoce. Toho se bohužel máma nedožila, ale táta ano a s určitou předtuchou, měl na to v datu narození sekvenci, předpověděl, že když mě uvidí promovat, až pak si může lehnout do hrobu. Asi je zbytečné uvádět, že se mu to i splnilo. Narodila jsem se jako nejmladší dítě a pevně věřím, že jsme si odevzdali všechno, co bylo potřeba. I když náš společný život nebyl lehký, měla jsem jen krátký a omezený čas být s nimi, doufám, že jsme si v tomto životě pomohli odevzdat si to, co jsme každý z nás potřebovali.
