Příběh 9 - Přítelkyně na telefonu, aneb křehká nit:Pomáhám objevit vaši životní cestu
Příběh 9 - Přítelkyně na telefonu, aneb křehká nit
Přítelkyně na telefonu, aneb křehká nit
Dnešní příběh má sice netradiční název, jako kdyby jej někdo vystřihl z minulého století, ale dnes vám budu vyprávět o mé kamarádce, s kterou jsem víc času strávila na telefonu než osobně. Znali jsme se krátce, ale intenzivně. Tento příběh se začal psát před zhruba dvaceti lety, kdy jsem se aktivně věnovala výuce počítačů pro nevidomé a zrakově postižené. Jednoho dne mi zavolal kamarád, že má pro mě paní, která potřebuje naučit pracovat na počítači a úřad práce jí dal na to i příspěvek. Potěšila jsem se, každá koruna se hodila. A tady se začal psát náš společný příběh. Paní byla sympatická, živá a éterická. Vyzařovalo z ní sebevědomí, ale taky klid a rozvaha. Její vodící pejsek byl vždy neodmyslitelnou součástí naší výuky. Schoulil se k židli a zřejmě taky poslouchal, jak se učíme. Pátky byly naše. Týden, co týden, pátek, co pátek jsem jezdila do malého města autobusem, abych ji uvedla do světa technologií. Spousty času jsme strávili i tím, že jsme si obě povídaly a častokrát i s její kamarádkou a kolegyní z práce. Byly jsme takové trio, které každý pátek pracovalo na tom, aby se všechno povedlo. Kolegyně mi dělala doprovod, aby mě bezpečně dovedla z bodu A do bodu B. Takzvaně nám oběma dělala oči, vařila oběd, chystala kávu a servis, aby nám všem bylo společně fajn.
Po ukončení výuky se naše cesty sice rozdělily, ale pravidelně jsme si volaly a absolvovaly spolu ještě několik počítačových kurzů a sezení. Pak nám ale osud dopřál pouze telefonický kontakt. Já jsem se přestěhovala do České republiky, občas jsme si zavolaly, ale tak nějak vždy jsme jedna o druhé věděly. Měly jsme k sobě blízko, a přece nám vesmír už nedopřál se vidět. Byla jsem jí oporou v těžké nemoci, a to hned dvakrát. Povídaly jsme si o všem možném, řešily typicky ženské věci, ale taky jsme se hodně smály. Kamarádka milovala hudbu, hlavně Queen, ale víc, než hudbu milovala přírodu a zvířata. Měla blízko k ezoterice, kamenům, léčitelství a zdravému životnímu stylu. Když choroba zaútočila potřetí, nedověděla jsem se to včas, znala jsem pravdu jen 18 hodin před její smrtí, kdy mě kontaktovala její kolegyně, že umírá. Co tomuto skvělému usmívavému človíčkovi dal její datum narození?
První, co je patrné z jejího data narození, je počet jedniček. Byla to osůbka vůdčí, pevná, mluvící věci narovinu a přímo, i kdyby si měla přivodit problémy. Vždy jste bezpečně věděli, na čem jste, či už pozitivně, anebo negativně. Její přímost mi seděla, když jsem chtěla znát názor, musela jsem si rozmyslet, jestli chci znát pravdu, protože její smysl pro spravedlnost a pravdomluvnost byl někdy ostrý jako nůž. Avšak míra citlivosti, kterou taky její čísla obsahují, jí dávala vidět za okraj problému. Byla totiž empatická, citlivá a uměla naslouchat. Silné karmické zatížení rodu však celou rodinu mně z neznámého důvodu obestřelo rakovinou. Nikde jinde jsem neměla možnost tak intenzivně vnímat, jak tato krutá nemoc doslova ničí všechny členy rodiny. Její bojovnost, vyplývající z čísel jejího osudu, jí pomohla dvakrát tuto nemoc překonat. Potřetí už tělo nemělo sílu, a duše chtěla už domů. Její osud se nedávno naplnil. Bylo to v den, kdy všechna čísla, i když to bolelo, ukazovala na návrat domů. Tam, kde už nebude cítit bolest, tam, kde si její duše bude létat jako pták. Volně a svobodně. Měla mnoho snů, přání a vizí. Uměla si domov očistit, zútulnit. Milovala energii kamenů. Rozuměla jim, četla v nich a věděla, který má jakou energii. Tady se naplno projevila léčitelská sekvence, kdy měla tato okénka otevřená a její hluboké vnímání ji vedlo k léčení a doprovázení ostatních. U všeho, co začala, byla až do konce. V posledních chvílích doprovázela svou nemocnou maminku, vodící pejsky či svého tatínka. Její společenskost, která ji byla dána v životním čísle, se naplno projevila v zaměstnání, kdy pracovala na ústředně a mluvila tak denně se spoustou lidí. Nikdy nikoho neodmítla, což měla taky dáno v empatické složce. Občas se potýkala s netrpělivostí, kdy jí chyběla v datu narození trojka, čtyřka i pětka. V takovém případě mi většinou zavolala, předestřela mi svůj plán a nakolik já některá čísla mám, uměla jsem jí seskládat z jejího povídání to, co právě potřebovala. Někdy vám chybějící čísla znemožní některé věci dokončit. Musíte pak přemýšlet o hodně více. Když pak ale zavoláte tomu správnému člověku, který má dané vědomosti a správná čísla, úspěch je tím pádem většinou zaručen.
Chybějící čísla jí ale dávaly možnost, aby se naučila pojmové představivosti, uspořádání věcí, pružnosti a rovnováze. Pomáhala si k tomu svým individuálním přístupem k lidem, přímočarostí, skvělou intuicí a empatií. I když přišla nemoc, a ne jednou, snažila se být nad věcí, vtipkovat, bojovat, držet se, zaťat zuby a strašně moc chtít. Chtít tak velmi, že nebylo síly, která by jí po dvakrát zlomila. Byla jsem jí oporou, když mě potřebovala. Věřila jsem, že má na zemi ještě dost úkolů na to, aby to nemusela vzdát. Pláču, když píšu tento příběh, ty poslední řádky jejího života, který byl sice krátký, ale naplněný tím, co jí dělalo radost. Byla to hlavně zvířata, koně a pejsci. Milovala jízdu na koni. Vždy o zvířatech mluvila tak krásně a s úctou ke všemu živému. Zvířata byla pro ni posvátná. Těch osm písmen, co kolem ní kroužilo jako supy, se snažila odrážet vším, co kolem sebe měla. Hlavně láskou, pokorou a úctou. Dokonce i její pejsci odešli právě z důvodu této nemoci. A teď, teď už je tam nahoře se všemi, kterých tady na zemi provázela. Bylo mi ctí ji znát, být v její blízkosti, mít ji za kamarádku. Vážím si toho, že můžu psát tento příběh o ní, o človíčku tak milém a dobrém, o tom, jak jsem to viděla já, jako kamarádka a numerologička v jednom.
Tak ti tam do nebe posílám pozdrav a věřím, že slova, která jsem ti věnovala v tomto příběhu, dala k obrazu tvého života i důstojný rám. Dávej na nás, prosím, pozor.
